Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Trochu z historie letovického zámku:
O nejstarší podobě hradu vybudovaného na ostrohu nad přechodem trstenické cesty přes řeku Svitavu nevíme nic. Hrad je poprvé doložen teprve v r. 1360, ačkoliv se již v letech 1250 – 1274 připomíná Heřman z Letovic a v r. 1316 Stanimír z Letovic, což by předpokládalo existenci hradu již v druhé polovině 13. století. Poté se stali držiteli Letovic páni z Přibyslavi, které ještě ve 14. století vystřídal rod Ronovců. Kolem r. 1400 byl na zdejším hradě přeložen do češtiny známý cestopis Marka Pola Milión. Překlad, v němž jsou zřetelné některé moravismy, je dnes uložen v knihovně Národního muzea v Praze.
Na počátku 15. století držel hrad přívrženec císaře Zikmunda Hynek z Ronova. Proto husité v r. 1424 hrad oblehli, dobyli a zničili. Po Hynkově smrti bylo panství rozděleno mezi jeho dcery na dvě části, které získali postupně páni z Boskovic. Z nich s oblibou v Letovicích přebýval vzdělaný Ladislav z Boskovic, který zde také v r. 1520 zemřel. V druhé polovině 15. století byl letovický hrad obnoven. O jeho pozdně gotické přestavbě svědčí několik sklepních místností s jednoduchým portálem; pozdně gotická je snad i část vnější obvodové zdi zámeckých budov.
Syn Ladislava z Boskovic Kryštof z Boskovic postoupil v r. 1544 hrad a městečko Letovice, Třebětín, Slatinku, Vanovice, Zboněk, Zábludov, díl Vranové, Radiměře a Lazinova hraběti Kryštofu z Hardeku. Hardekové počali šířit v Letovicích luterství; založili zde luterskou školu a městečko poněmčovali. Jejich náhrobky jsou ve farním kostele v Letovicích. Za Hanuše Fridricha z Hardeku v druhé polovině 16. století byly provedeny úpravy hradního interiéru a jeho opevnění, hlavně na severní straně. Panství pak získal v r. 1614 sňatkem s Reginou Juliánou z Hardeku hrabě Jindřich Václav Thurn, jenž dovedl proplout úskalím pobělohorských konfiskací a podporoval Letovické v odporu k proti reformaci.
V r. 1643 dobyli hrad Švédové. Na konci 17. století přestavěl Štěpán Szelepcsényi jádro sídla v raně barokní zámek. Po četných změnách držitelů panství získali v r. 1724 Letovice Blümegenové, kteří povznesli město po stránce hospodářské. V r. 1724 zámek s městečkem vyhořel. Po požáru pak úpravy pokračovaly, především v zámeckých interiérech, stejně jako výstavba hospodářských a úřednických budov východně od zámku, jak hlásá letopočet 1730 na bráně předzámčí.
V r. 1820 se stává majitelem panství a zámku maďarská rodina Kálnoky z Köröspatak, za niž stavební činnost ožívá znovu. Stavbou koníren, letní a zimní jízdárny a arkádami na terase a úpravou středověké věže získal zámek nynější vzhled.
Z rodiny Králnokyů vynikl Gustav Sigmund hrabě Kálnoky z Köröspataku (*1832 - † 1898 v Letovicích), nejprve rakouský velvyslanec v Petrohradě a v letech 1881 – 1895 rakousko - uherský ministr zahraničí. V rodině Kálnokyů působil v Letovicích jako vychovatel český archeolog a básník Jan Erazim Vocel (1803 – 1871). Kálnokyové vlastnili panství až do r. 1945.
zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava

Po roce 1945 se stal zámek majetkem MěNV Letovice. Po politických změnách v roce 1989 a po dlouhých průtazích, byl zámek navrácen v restitučním řízení hraběti Alexandru Kálnokymu. Město Letovice ve spolupráci s Alexandrem Kálnokym začalo investovat do statického zajištění a sanace sklepení jízdáren. Proběhla také úprava zámeckého parku. V roce 2004 hrabě Kálnoky prodal zámek Bohumilu Vavříčkovi.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • minulé pondělí
  • 32 zobrazení
  • 2
  • 1212
Provázela nás honorární konzulka v Heraklionu a vystudovaná archeoložka paní Maria Nistazaki. Měla obrovské znalosti a velmi poutavě dovedla vyprávět, hleděli jsme na ni s otevřenou pusou a pozorně poslouchali celou dobu.

Bylo horko, ale zatím jen třicítky a tak si nedovedu představit ty čtyřicítky. Lidí hodně a je lepší být tu brzy z rána, než se nadělají fronty.

Knóssos (taktéž Knossus, Cnossus, Gnossus, řecky Κνωσός), je největší archeologickou lokalitou doby bronzové na ostrově Kréta. Pravděpodobně se jednalo o správní a politické centrum celé Mínojské civilizace a její kultury. V současnosti se jedná o turistickou atrakci, jenž se nachází poblíž krétského hlavního města Iraklion.

Ruiny města objevil roku 1878 krétský obchodník a starožitník Minos Kalokairinos. Začal zde provádět první výzkumy, které odkryly část skladištních prostor rozsáhlého paláce, konkrétně jeho západní části. 16. března 1900 zakoupil celou lokalitu britský archeolog Arthur Evans, který zde zahájil rozsáhlé výzkumné práce. Během několika měsíců jeho pracovníci vykopali podstatnou část paláce, který Evans posléze nazval Mínoovým podle bájného krále Mínoa.

Historie paláce
Lokalita má za sebou velmi dlouhou historii lidského osídlení. Její první neolitičtí osadníci se zde objevili již kolem roku 7000 př. n. l. Postupem času se sídliště zvětšovalo a procházelo dynamickými společenskými změnami. První palác zde byl postaven již v 19. století př. n. l. - v tzv. prvním palácovém období mínojské civilizace. Během následujících 300 let prošel několika přestavbami způsobenými zemětřesením. V době svého definitivního zničení, pravděpodobně vpádem mořských národů kolem roku 1400 př. n. l., palác představoval rozsáhlé administrativní a náboženské centrum s 5000–8000 obyvateli.

Popis paláce
Pojem palác je poměrně zavádějící. Spíš se jednalo o mohutný komplex asi 1000 místností různých funkcí, jenž byly navzájem provázány chodbami, připomínající bludiště. Jeho název labyrint (řecky labyrinthos) pochází od všudypřítomných symbolů dvojitých kultovních seker (řecky labrys). Tento výraz se již ve starověku stal synonymem pro bludiště.

Byl rozdělen do čtyř několikapatrových křídel s velkým centrálním dvorem. Jednotlivé místnosti plnily funkci skladišť, obytných či administrativních prostorů. Jeho obyvatelé byli zásobováni vodou z vodovodů, která byla posléze odváděna stokami, a také měli i koupelny.

Stěny ceremoniální části - trůnního sálu byly zdobeny reliéfy a malbami fantastických i živých zvířat, lidí a rostlin. Ve skladištích se našlo množství velkých nádob - pithoi (sg. pithos), které sloužily jako zásobnice na obilí či oleje. Nálezy množství hliněných destiček s obrázkovým písmem a lineárními písmy A a B potvrzují existenci rozsáhlé palácové administrativy.

Období po zániku civilizace
Město Knóssos zůstalo důležitým centrem i po celé období vývoje starověkého Řecka a římského impéria. V 9. století se jeho obyvatelstvo přestěhovalo do blízkého arabského města Ḫandaq (dnešní Heraklion)
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 17.6.2019
  • 82 zobrazení
  • 3
  • 1212
Tak zase po pár letech u moře. Chtěli jsme klidné místo - hotel je umístěn na svahu v malé vesničce Istron, mimo hlavní silnici, pěkně se tam spalo i s otevřenými dveřmi balkonu. V Elpidě je klientela hlavně polská, nejmíň 80 % je Poláků, zbytek tvoří Češi a pár příslušníků jiných národnosti. Kdo chce pařit až do rána, tak pro toho to není to pravé místo.
Navštívili jsme také městečko Agios Nikolaos - busem, a taky jsme jeli na zájezd - prohlídli jsme si palác Knossos (prohlídku úžasně komentovala paní Maria Nistazaki, honorární konzulka v Heraklionu a taky vystudovaná archeoložka). Po prohlídce jsme jeli do Heraklionu - prohlédli jsme si muzeum s vykopávkami. V muzeu nás také provázela velmi poutavě paní Maria.

Kréta byl kdysi ostrov zalesněný, bohužel lesy se vykácely kvůli stavbě lodí, půda byla spláchnuta až na kámen.
Hodně se tu pěstují olivy.

Kréta (též Candia, řecky Κρήτη, anglicky Crete) je největší řecký a celkově pátý největší ostrov ve Středozemním moři. Zahrnuje více než 99 % rozlohy stejnojmenného kraje a nacházejí se na něm čtyři řecké regionální jednotky – Iraklio, Chania, Rethymno a Lasithi. Podle starořeckých mýtů je Kréta považována za místo zrození Dia – vládce olympských bohů. Hlavní město je Iraklio, dalšími významnějšími městy jsou Chania, Rethymno a Ágios Nikólaos, která zároveň představují centra jednotlivých prefektur.
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • letos v červnu
  • 129 zobrazení
  • 4
  • 2020
Průhonický park založil hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca v roce 1885 a začal tvořit park podle svých představ. Za předlohu mu sloužil park v Čechách pod Kosířem, především však proslulý park knížete Pückler-Muskau na Nise v Horní Lužici.Průhonický park byl založen v době, kdy krajinářský styl dosáhl již svého vrcholu a kdy anglické parky v Evropě byly obohacovány rostlinami cizokrajného původu. Při zakládání parku bylo využito původních zalesněných částí, jejich vzrostlých dřevin, které tvořily kostru novým výsadbám. Zůstaly tak zachovány některé přirozené partie, někde byly ponechané dřeviny použity pro stínění či ochranu nových výsadeb. Základem okrajových plášťů se staly původní porosty, zahuštěné výsadbou nových druhů, zejména smrků a douglasek tak, aby tvořily kulisu pohledovou, ale i ochranu proti větru. Zajímavé mladé stromy ve vnitřních porostech byly uvolněny a postupně přetvářeny v parkově cenné solitéry. Charakteristické je volné uspořádání parkových ploch. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů se střídají s volnými lučními plochami, s rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Stavebním kamenem parkové kompozice jsou mistrně volené průhledy. Bývají ukončeny dominantou, kterou v prvé části parku tvoří nejčastěji zámek, ve druhé pak skupiny porostů. Osou celého území se stal potok Botič. Na něm a jeho přítocích vyrostly jezy, přepady a slepá ramena. Tyto úpravy spolu s rybníky Podzámeckým, Labeškou a Bořínem výrazně změnily tvář krajiny a zlepšily i místní klimatické podmínky. Došlo ze zvýšení vzdušné vlhkosti, což příznivě ovlivnilo pěstování jehličnanů a rododendronů. Cesty, tvořící v parku hustou síť, jsou vedeny v přirozených křivkách, sledují tvary terénu a zpřístupňují partie a výhledy řešené s vytříbeným vkusem a umem. Seskupení dřevin je voleno tak, aby v pozorovateli zanechalo neopakovatelný dojem. Využívá se různých dřevin, umožňujících odstupňování popředí, kulis a pozadí. Dovedně je využita proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích, především po stránce barevnosti – při rašení, kvetení či podzimním zbarvování listů. Nesetkáváme se s pravidelnými geometrickými tvary, výjimku tvoří pouze pravidelně řešená část Velkého nádvoří. Průhonický park je vrcholným krajinářským dílem na evropském kontinentu. Ojedinělým způsobem v něm bylo využito původních dřevin domácích v kombinaci s introdukovanými dřevinami cizími. Pro mnohé z nich se staly Průhonice vstupní branou do Čech či do Evropy vůbec.
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 5.6.2019
  • 41 zobrazení
  • 4
  • 99
Úvodní část expozice ve skleníku Fata Morgana je věnována suchomilné vegetaci aridních (suchých) tropů a subtropů. Návštěvníka nejprve uvítá suchý australský buš a ukázka vzácné flóry z ostrova Madagaskar. Dále se seznámí s xerickou (suchomilnou) vegetací jižního Mexika a několika oblastí Afriky, mezi nimiž nejvíce zaujme kapský Namaqualand a Little Karoo. Prostřední a současně největší část skleníku představuje nížinný deštný les humidních (vlhkých) tropů. Se sukulentní částí je spojen podzemní štolou raženou ve skále, na jejímž konci se po obou stranách otevírá pohled do dvou velkých sladkovodních akvárií obydlených množstvím tropických ryb a jiných živočichů. Největší část tropického lesa je tvořena rostlinným společenstvem Jižní Ameriky a vybraných středoamerických lokalit, další části jsou vyhrazeny flóře Austrálie a Oceánie, Afriky a Madagaskaru, Vietnamu, Sundských ostrovů a Filipín. Návštěvník se může znovu potěšit pozorováním života v tropických jezerech, tentokrát shora nad jejich hladinou, nebo se může na chvíli pozastavit na vyhlídkové terase a za zvuku blízkého vodopádu vstřebávat atmosféru pralesa. Poslední, chlazená část skleníku přibližuje drsné prostředí vysokých hor. Zastoupeny jsou zde rostliny amerických And, horských oblastí pevninské i ostrovní Asie a subtropické jižní Afriky. Centrální část expozice je věnována vzácné vegetaci stolových hor Venezuely, formaci tzv. tepuí.
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • 7.5.2019
  • 47 zobrazení
  • 4
  • 1818
Trasa byla 15 km dlouhá a zavedla nás ke kostelu v Cholině, ke Svaté vodě u Choliny, na vrch Rampach (418, skály), na okraj obce Loučka, k údolí potoka Loučka k lomu a zatopenému lomu u Nové Vsi. Dále na výhledové místo pod kopcem Parduska (380, panorama, boží muka), do obce Chudobín se třemi kostely. Počasí nám přálo.
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • jaro
  • 44 zobrazení
  • 4
  • 99
Ušli jsme asi 16 km, trasa začínala v Ostružné, vedla přes Staré Město a končila v Branné. Počasí krásné a slunečné, a dokonce jsme stačili navštívit dvě hospody.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 22.4.2019
  • 53 zobrazení
  • 4
  • 11
Jak poznamenala Eva - je to luxus jet přes půl republiky na čtyřstovkový kopec. Ale jelikož jsem tam nebyla ještě nikdy, jet jsem musela.
více  Zavřít popis alba 
19 komentářů
  • 13.4.2019
  • 47 zobrazení
  • 4
  • 1919
V přírodní rezervaci Kamenný vrch jsme se doslova vyřádily s Blankou při focení koniklecí, byly tam spousty dětí ze školek, viděli jsme taky jednu rozhlednu nerozhlednu, nějaké vyhlídky nevyhlídky. Prošli jsme nejprve oborou s divočáky, kteří nechtěli postát. V Brně jsme ještě vyšplhali na Špilberk a stihli jsme v centru i kafíčko se zákuskem.
Ušli jsme asi 15 km.
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 20.3.2019
  • 70 zobrazení
  • 4
  • 99
12 komentářů
  • 10.3.2019
  • 54 zobrazení
  • 5
  • 1212
Sněženky jsme viděli a machři jsme, že jsme zvládli náročné kopce nad Adamovem vyšlapat několikrát nahoru a dolů mimo značené turistické trasy. Provázel nás místní znalec každého kamene a stromu p. Pavel (zřejmě příbuzný Jitky).
Chvíli pršelo, ale žádná hrůza to nebyla.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 9.3.2019
  • 62 zobrazení
  • 5
  • 1212
Celkově je výstava TITANIC sice zajímavá - tedy pro toho, koho to zajímá - ale na mne tam byla příliš tma, popisky byly na černém papíře, málo osvětlené, brýle zůstaly v odloženém batohu a tak jsem z prohlídky byla docela unavená a otrávená. Je to pro mladé a bystrozraké. Za 250,- pro důchodce toho zase tak k vidění moc nebylo. Fakta jsou všeobecně docela známá, tak pro mne byl zajímavý tak leda porcelán.....

Co mně hodně překvapilo - byla cena za lístek na plavbu Titanicem - třetí třída prý v přepočtu 20.000,- Kč, první třída ale až přes 2.000.000,- Kč.
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • 14.2.2019
  • 58 zobrazení
  • 5
  • 1414
Výšlap to byl trochu náročný vzhledem k místy zledovatělému terénu nebo hlubšímu sněhu, ale byli jsme nakonec odměněni pohledem na ledopády... Počasí bylo nádherné, nebe modré, sluníčko svítilo celou dobu.
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • 7.2.2019
  • 109 zobrazení
  • 6
  • 2020
Ušli jsme asi 11 km, počasí se celkem snažilo.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 30.1.2019
  • 50 zobrazení
  • 5
  • 66
Malá procházka se skupinou vedenou Jarkou - za krásného slunečného i když mrazivého počasí. Po sněhu už nebylo ani památky.
Tentokráte jsem si alespoň prošmejdila v klidu nádhernou zámeckou zahradu. Došli jsme do Smržic, kde jsme seděli rozděleni kvůli nedostatku místa ve dvou hospodách. Naše malá skupinka skončila v hospodě blízko zastávky, dali jsme si jednotně výborné polévky a malá piva a došli jsme po cyklostezce do Prostějova.
více  Zavřít popis alba 
32 komentářů
  • 19.1.2019
  • 57 zobrazení
  • 9
  • 3232
15 komentářů
  • 10.1.2019
  • 60 zobrazení
  • 5
  • 1515
866 m n. m. vysoká Štvanice se nachází na východním okraji masivu Králického Sněžníku.
Počasí nahoře bylo už zimní, zažili jsme menší fujavici a také sluníčko. Ušli jsme asi 14 km.
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • 10.12.2018
  • 92 zobrazení
  • 4
  • 2020
Ušly jsme asi 17,5 km. Počasí bylo místy velmi větrné, na závěr padal jemně sníh. Nejvíc se nám líbily asi chlupaté kravičky a odvážná Blanka s dovolením majitelky si vlezla do ohrady a šla se s kravičkami poňufat.

Překvapení nás čekalo při příjezdu do nižších poloh - do Olomouce, kde mnohem více sněžilo a v Prostějově taky. Ale už byla tma a tak opravdovou zimu jsem si už nefotila.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 20.11.2018
  • 88 zobrazení
  • 3
  • 88
Bezva 18 km dlouhá procházka v opravdu pohodovém tempu podhůřím Hrubého Jeseníku. Vlakem jsme přijeli do Petrova nad Desnou, pokračovali jsme přes Rapotín ke Skalní krčmě a poté k rozhledně Bukovka. U rozhledny je i posezení, pořídili jsme společné foto, poseděli a pokračovali do obce Rejchartice , kde je Andělárium pod širým nebem. Moc se nám tam líbilo, poseděli jsme chvíli v místní hospůdce U Volského Voka a šlapali do Velkých Losin.
Prohlédli jsme si areál zámku, který je už v listopadu zavřený, nahlédli jsme do podnikové prodejny místní papírny. Pak jsme ještě stačili posedět v pizzerii, na vlak to už bylo jen sotva pět minut. Počasí bylo nic moc, sluníčko nevysvitlo, ale hlavně nepršelo.
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • 10.11.2018
  • 63 zobrazení
  • 4
  • 1616
Dvoudenní výjezd dámského klubu PPP na Slovensko. Zdolaly jsme Velký Manín - všechny, a některé kamzičky i Malý Manín, který zdolaly z té nejhorší možné prudké strany od kempu. Krásné říjnové počasí oba dva dny.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 11.10.2018
  • 67 zobrazení
  • 3
  • 77
10 komentářů
  • 2.10.2018
  • 57 zobrazení
  • 6
  • 1010

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.valinor.rajce.idnes.cz

Aktivní od

8. července 2011

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno
reklama