Název

Škoda že jsme nezatáhli za záchrannou brzdu aneb 23 km dostihy a jak mě bolí celé tělo - 5.3.2016

Popis

Původní Jirkova trasa zněla: 8:06 Z MÍSTNÍHO JEDEME DO DZBELU A PO PŘESEDNUTÍ DO NECTAVY (PŘÍJEZD 9:20). TRASU PLÁNUJI VĚTŠINOU PO NEZNAČENÝCH CESTÁCH VIZ ODKAZ NA MAPY . PŘES KLADKY, ÚDOLÍ VĚŽNICE, VYSOKOU MÁ 14 KM. SKONČÍME OPĚT V NECTAVĚ, ODKUD POJEDEME VLÁČKEM 15:44 ZPĚT DO PV (PŘÍJEZD 16:53).

Nasedli jsme v Prostějově v 8:06 do čerstvě posprejovaného vlaku Českých drah -posprejováno včetně oken, takže z jedné strany nebylo nic vidět. Dojeli jsme do Dzbelu a přesedli na vláček do Nectavy. Ukázalo se ale, že zastávka je na znamení a Jirka zazvonil příliš pozdě, takže jsme jeli až do Chornice. Další turistická skupina ve vagonu dopadla stejně.

Došlo k přehodnocení trasy, místo pohodových 14 km jsme ušli asi 23 (Majka Peek trasu doma měřila) a ke konci nás tlačil čas odjezdu snad už jediného vlaku, takže výlet se změnil skoro v dostihy. Navíc menší skupinka vedená Jirkou, který vymyslel "zkratku" mírně zbloudila, takže to bylo ke konci o nervy. Na závěr Jirka zastavil náhodně jedoucího pana Protivánka, který jel pro manželku a děcka a tak jsme se svezli někteří autem, netušíc že zastávka je jen už za zatáčkou kousek dál.

Někteří my méně zdatní toho měli celkem plné kecky. Mimochodem Franta s Blankou jdou ještě večer na ples.
Jinak krajina to byla pěkná a stálo by za to se sem někdy vrátit, ale chtělo by to mít více času, aby se tak nemuselo hnát.

Nastavení